 |
22. května 2021 zemřela ve věku nedožitých 86. narozenin Jiřina Šiklová, která byla nejen zakladatelkou, ale po dlouhá léta i duší katedry. Byla pro nás a také zůstane nezapomenutelnou pedagožkou, kolegyní, přítelkyní a veskrze dobrým člověkem, na kterého se každý z nás mohl vždy obrátit o pomoc a podporu. Chcete-li se s ostatními podělit o své vzpomínky na tuto nevšední osobnost, můžete nám je poslat a my je zveřejníme na této vzpomínkové stránce, která je jí věnována (viz formulář níže). FOTOGRAFIE |
KOMENTÁŘE
Josef Vošmik
Jiřina byla živel, žena s obrovským nasazením, energií, rozhledem a životními zkušenostmi. Nebála se nazývat věci (i lidi) pravými jmény, neměla zapotřebí se komukoli zalíbit či vlichotit. Neměla ani strach otevřeně říct svůj názor či pohled na věc. Její autorita byla obrovská, ale byla to autorita přirozená, podložená nezměrnými znalostmi a mnohými životními bitvami, o nichž hovořila jakoby mimoděk. Neznám nikoho, kdo by měl takový rozhled jako ona, ve svých přednáškách bez potřeby jakýchkoli prezentací či technických vymožeností nabízela jednu nosnou myšlenku za druhou, citovala četné autory a autorky, jejich díla a konkrétní pasáže. Zasazovala je do kontextu a poskytovala syntézu. Ale především neustále provokovala k diskuzi a dialogu, nejen v hodinách, ale i při zkoušení. Nenechávala vás odříkávat, zajímala se, tázala se, šla do hloubky. Nebylo to snadné, ale byla to ta správná cesta k vytváření vlastních náhledů na dění kolem sebe. Nejen sociologie, ale i historie, filosofie či psychologie jí byly domovinou, v níž se pohybovala s elegancí a jistotou. Ostatně i to byly kvality, které mě motivovaly hlásit se ke studiu sociální práce na FF UK, a jsem šťasten, že nás učila prakticky každý rok během pětiletého magisterského studia. Byla to setkání inspirativní a zkoušky náročné, s předem ne zcela jasnými kritérii, o to více však nutící k důsledné přípravě a četbě pramenů. Nebyla ani tak učitelkou jako spíš školitelkou, průvodkyní zemí pro studující dosud neznámou. Otevírala dveře a vybízela k cestě, jít už ale musel každý sám. Současně byla neskonale ochotná a její humor byl příslovečný. Napoprvé snad občas trochu moc ostrý až sarkastický, ale když ji měl člověk možnost poznat blíže, poznal, že upřímný, svébytný a postavený na náhledu, že se člověk nemá brát moc vážně. Říkám si někdy, jak je zvláštní, že nás v životě mohou ovlivnit lidé, které dlouho osobně neznáme, anebo je takto osobně nepotkáme nikdy a známe jejich názory a myšlenky zprostředkovaně z rozhovorů, knih či televize. Snad je škoda, že se to nikdy nedozví, ale pevně věřím, že Jiřina velmi dobře věděla, že si jí lidé kolem váží, jsou rádi v její blízkosti, i když to znamenalo, že občas dostanou nějakou tu (dobře míněnou) ťafku. Když jsem ji viděl v únoru letošního roku, ani zdaleka mě nenapadlo, že to je naposledy. O to jsem radši, že z tohoto setkání, které bylo spojeno s pořízením příjemného rozhovoru o zakládání sociální práce na půdě FF UK, a jejím bytostným provázáním s genderovým rozměrem, vznikla fotografie, kterou mám na památku. Ale ještě radši jsem za to, že má Jiřina pevné místo v mém srdci i myšlenkách. Ta mnohá setkání s ní mi umožnila vytvořit si plastický obraz její bytosti, nenapodobitelné v každém ohledu. Jiřino, budiž ti díky za vše, čím si (mi) byla!
Terezie Paterová
V červnu 2019 jsem spolupořádala amatérskou filmovou soutěž Antifetfest, v jejímž rámci žáci základních a středních škol natáčejí filmové snímky na sociálně patologická témata. V souvislosti s nadcházejícím 30. výročím „sametové revoluce“ jsem se jako absolventka katedry sociální práce obrátila na dr. Šiklovou s dotazem, zde by se mohla zúčastnit finálového odpoledne. Ta souhlasila a skvěle nám tak obohatila svým vystoupením program.
Dnes jsme se spolu s dalšími třemi spolužačkami z ročníku zúčastnily krásného a důstojného rozloučení s odvážnou, nezapomenutelnou, energickou ženou, kterou jsme mohly poznat díky studiu na vaší/naší katedře a která se nám hluboce vepsala do mysli, do duše i do srdce.
Děkujeme a moc vás zdravím,
T. Paterová
Ráchel Bícová
Jiřina Šiklová byla krásná dáma, „drzá ženská“, inteligentní, odvážná a s rozhledem. Dokázala nás sjet na tři doby, když jsme nebyli připravení na zkoušku, dokázala nás podpořit, měla o nás zájem a fandila nám. Byla pro mě velkou inspirací. Moc děkuju za všechno ❤
Martina
Díky za vše, já si nestihla dojít podepsat ty knihy…..a tak jsem se na to těšila…Martina
Zora Fídlerová
Vzpomínka na Jiřinu Šiklovou (Irena a Karolina Tomešovy) Jiřina Šiklová byla pro některé interní i externí pracovníky našeho týmu CEKAS velmi blízkým člověkem – byli jsme jejími studenty, kolegy, přáteli a obdivovateli. Pro Jiřinku bylo typické, že když ji oslovilo dítě či mladý člověk, věnovala mu naprostou pozornost a nešetřila časem. Toho jsme byli mnohokrát svědky, když přišla posedět k nám na Vinohradskou a vyprávěla mým dětem Matějovi a Karolině různé svoje zážitky, přibližovala jim tehdejší osobnosti veřejného života, se kterými se většinou dobře znala, ale taky různé zajímavé historické události. Díky své neuvěřitelné paměti svá vyprávění vyšperkovala nevšedními postřehy, svými úvahami, ale také přesnými daty, citacemi a často humorem. Stejně tak se chovala ke studentům – věřila, že mladým lidem je potřeba věnovat čas a energii. Ptala se na jejich názor a když se člověk „chytil“, dokázala s ním dlouho diskutovat. Chceme se podělit o pár vzpomínek, které souvisely s prací mé tehdy třináctileté dcery Karoliny. Rozhodla se v roce 1998 vypracovat ročníkovou práci na téma „Jiřina Šiklová – osobnost české sociologie“. https://www.cekas.eu/22-kvetna-2021-ve-veku-nedozitych-86-narozenin-zemrela-v-praze-jirina-siklova/
